sobota 5. července 2014

Skvělí žáci ZUŠ s Českou filharmonií

Česká filharmonie umožnila žákům hudebních škol úžasnou věc. Odpoledne před velkým open air koncertem na pražském Hradčanském náměstí si mohli tito mladí "amatéři" zahrát se členy orchestru. Komu se tohle poštěstí... Akce se konala 24. 6. ve spolupráci s Asociací základních uměleckých škol ČR a byla spojena s podporou Linky bezpečí. Na programu byla Smetanova a Dvořákova hudba, s vyvrcholením v 1. větě Dvořákovy "Novosvětské" symfonie. Tahle série zazněla celkem třikrát.

Představovala jsem si takové příjemně dojemné chvíle, kdy rodičům v publiku budou vlhnout oči, zatímco my ostatní se podíváme na děti, které věnují mnoho času docházení do hudebky a cvičení na nástroj, jak s pochopitelným chvěním usedají vedle hráčů našeho nejlepšího symfonického tělesa. Moje idylické naladění začalo ale v průběhu koncertu opadávat. A vůbec to nebylo kvůli méně zkušeným hráčům. Ti byli vynikající a stali se největšími hrdiny celého projektu.
Nejdřív mě zarazilo, že avizovaný společný orchestr ZUŠ a hráčů ČF je převážně orchestrem ZUŠ. Chápu, že příležitost měli dostat hlavně ti mladí, nicméně s takovým repertoárem (Smetanova předehra k Hubičce, Polka z Prodané nevěsty, Dvořákův Slovanský tanec č. 6 D dur a 1. věta z Novosvětské) bych jim bývala přála, aby měli mezi sebou více opěrných bodů z řad ČF (velký potlesk na dálku patří zejména sekci houslí!). Myslím, že by jim to bylo k užitku jak z hlediska hry, tak motivace - a pochopitelně celkového zážitku. Ale budiž. Otazníkem pro mě doteď zůstává volba dirigenta. Přitom šlo na první pohled o logické rozhodnutí. Ladislav Cigler působí na jedné z pražských ZUŠ jako vedoucí smyčcového oddělení, je členem soutěžních porot, dirigentem a um. vedoucím Filharmonie mladých Praha, dirigentem Symfonického orchestru studentů Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy. Nevím, jestli nebyl zrovna ve formě, ale upřímně řečeno, ať jsem se dívala, jak jsem se dívala, připadala mi jeho gesta nepřesná, což má spíš co dočinění s technikou. Očekávala jsem, že se ČF blýskne a přizve svým mladším (možná i budoucím) kolegům osobnost, od které se toho co nejvíce naučí, inspirují a která je pro hudbu ještě víc nadchne (alespoň na konci série č. 3 se připojil Jiří Bělohlávek). Něco ve stylu Mahler Jugendorchester, kde mají třeba letos Christopha Eschenbacha. Konec konců, stačilo by zůstat v řadách orchestru, mezi hráči jsou výborní dirigenti Ondřej Vrabec a Vojtěch Jouza. Z mého pohledu byl výkon dirigenta vzhledem k náročnému repertoáru nepostačující. Pro ostřílené hráče ČF to jistě nepředstavovalo žádný problém, žáci ZUŠ si podle mě zasloužili mnohem víc. Zasloužili si tu nejvyšší kvalitu, zasloužili si aktivní setkání s opravdovým mistrem. A na tuhle metu podle mě dirigent Cigler nedosahuje. Věřím, že i přesto byl pro hráče koncert silným zážitkem, a dodávám, že nakonec také pro mě, protože byli skutečně vynikající, nadšení, odhodlaní, oddaní. A za to jim patří dík.

Co se organizace týče, pokud ti stejní žáci provedli během odpoledne celý program třikrát (pravděpodobně ještě s dopoledním zkoušením), tleskám vstoje. Nezapomeňme, že nejde o studenty konzervatoří! Pokud ti stejní hráči ČF  - přestože jich bylo pomálu - po celodenním výkonu v plném nasazení provedli večerní koncert, tleskám vstoje i jim.