Musica Florea v nové sezoně

(c) M. Světlík
                                                                        

Těší mě, že co se provozování staré hudby týče, můžeme si u nás vybírat. Máme tu výrazné osobnosti, ať je to Jana Semerádová a její Collegium Marianum, Václav Luks a Collegium 1704, Adam Viktora s Ensemble Inégal nebo Robert Hugo a Capella Regia Musicalis. Neměli bychom zapomínat ani na Michaela Pospíšila, Hanu Blochovou a samozřejmě Davida Ebena. Z novějších jmen stojí určitě za zmínku Barbora Kabátková (Sojková) s Tiburtina Ensemble. Někteří jsou snad vidět víc díky vlastním festivalům či hvězdným hostům, ale přítomnost všech těchto interpretů má svůj význam a smysl. Jedno jméno tu ale nepadlo a právě u něj se chci teď zastavit. Je to Marek Štryncl a Musica Florea.
Nemohu skoro uvěřit, že tenhle soubor vznikl už před 22 lety. Přivalil se ze severních Čech, svěží, čerstvý, plný entuziasmu a díky svému zakladateli Markovi Štrynclovi se stal velice rychle přirozenou součástí tuzemského koncertního života. Myslím, že nikdy nezapomenu na úchvatné koncerty s Magdalenou Koženou a jejich společnou nahrávku Bachových árií budu vždycky považovat za ozdobu své diskotéky.




Marek Štryncl zůstává nadále zárukou kvality, je vynikající violoncellista, zkušený dirigent (je znát, že má dirigování vystudováno) a má jasnou představu o tom, co chce. Nebojí se přesahových projektů, jako bylo letos např. vystoupení s Ivou Bittovou a Vojtěchem Dykem v rámci festivalu Concentus Moraviae (Requiem Aleše Březiny). V letošní sezoně nabízí Musica Florea unikátní projekt mobilního barokního divadla Florea Theatrum. Jedná se o přenosnou scénu, jejíž součástí jsou dekorace, historická malířská výzdoba, osvětlení pomocí svíček a zrcadel, a již lze "vsadit" do divadla, většího sálu nebo i ven. Soubor má v plánu provádět na této scéně např. slavnou korunovační operu Costanza e fortezza J. J. Fuxe z r. 1723. Další nabídka nových projektů vypadá také lákavě: spolupráce se skvělou hráčkou na kladívkový klavír Petrou Matějovou (program skladatelů, s nimiž máme pořád co objevovat - J. L. Dusík, J. N. Hummel, L. Koželuh), francouzské baroko (J. B. Lully, A. Charpentier), hudba z archivu pražských Křižovníků a kroměřížského zámku (opět pro mnohé neznámá jména jako třeba Johann Caspar Ferdinand Fischer) a jakoby úplným vybočením je Dvořákovo Stabat Mater, v němž se chce soubor pokusit přiblížit nám tuhle skladbu, jak jsme ji asi ještě neslyšeli - s dobovými nástroji a způsobem, který by se měl hodně přiblížit tomu, jak znělo Stabat v době svého vzniku. Nabídka pestrá a odvážná, a to se mi líbí. Těším se.


 

Oblíbené příspěvky