Nesentimentální Valentina Lisitsa a spolehlivý FOK

(c) Petr Dryc, FOK


Obratně a rafinovaně sestavený večer Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (25. 2.) přinesl publiku nejednu výzvu. V úvodu orchestr publiku připomněl, že nedílnou součástí české kompoziční scény je Zdeněk Šesták, který se letos dožívá devadesáti let. Zcela příhodně zazněla jeho Symfonická freska „Paměť“ z roku 1983, v níž jako by skladatel odkrýval prostřednictvím přehledné stavby různé podoby a vrstvy této lidské schopnosti. Orchestr provedl velké symfonické dílo pod vedením Petra Vronského – a za přítomnosti autora - se sympatickým nasazením, s chutí a radostí. Posluchačsky srozumitelné dílo by se klidně mohlo na koncertech objevovat častěji a můžeme jen děkovat dramaturgovi Martinovi Rudovskému, že jej vyslal ke „znovuzpřítomnění“.

Přední rachmaninovovská interpretka Valentina Lisitsa se setkala s orchestrem FOK poprvé, zároveň to bylo její první pražské vystoupení, nepočítáme-li dávnou účast na soutěži Concertino Praga. Ani se nedivím, že si pianistka vybrala právě Klavírní koncert č. 1 fis moll op. 1, který složil Rachmaninov ještě coby osmnáctiletý mladík (revidoval jej o 16 let později). Lisitsa nejenže s autorem jistě vnitřně souzní, ale myslím, že jí také konvenuje bujnost, vášeň a spontaneita tohoto díla. Skvělou technikou, nesentimentálním výrazem a sytým fortissimem dokázala, že její popularita na YouTube není pouhou bublinou. Orchestr byl Lisitse spolehlivým partnerem, vzájemně na sebe dobře reagovali, můžeme se tedy snad těšit na pokračování.

Také dirigent Petr Vronský ten večer vzpomínal, konkrétně na svůj první koncert s FOKem v roce 1974, kdy společně provedli Stravinského suitu z baletu Petruška. Nu, a čím jiným celý večer zakončit… (Navíc Šestákův kompoziční jazyk má podle mě ke Stravinskému velice blízko, takže další plus pro dramaturgii.) Orchestr hrál za řízení zkušeného dirigenta s jistotou (jen lesní rohy zněly v místě, kde jsem seděla, občas poněkud vágně) a přehledem. Na to, aby se posluchač se skladbou seznámil, výborné, na to, aby šlo o hluboký niterný zásah (a říkám to při plném vědomí nesmírné náročnosti této skladby), bych si ale přece jen představovala všeho trochu víc: vnitřního nasazení, detailů ve frázování a napětí.

Pulikováno s laskavým svolením časopisu Harmonie 4/2015
www.casopisharmonie.cz