J. S. Bach: Oboe Concerto & Cantatas. Collegium 1704
 |
| Collegium 1704 (c) Petra Hajská 2015 |
Hlavní
postavou nového snímku Collegia 1704
je pro mě jednoznačně hobojistka Xenia
Löffler, dlouholetá členka a sólistka Akademie für Alte Musik Berlin. Ve
spolupráci s Václavem Luksem připravila
a nastudovala tři koncerty Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750) v nových
verzích: Koncert f moll BWV 1056, Koncert pro cembalo A dur BWV 1055, Koncert pro dvě cembala a smyčce C dur BWV
1061. Východiskem se stal interpretce Koncert A dur, jenž zrekonstruovala
pro – možná původní – obsazení s hobojem. K němu připojila novou verzi
Koncertu f moll, který byl zřejmě zamýšlen pro nějaký melodický nástroj, a ve
spolupráci s houslistou a violistou Timem Willisem změnila instrumentaci cembalového
dvojkoncertu pro obsazení se čtyřmi koncertantními nástroji a smyčcovým
ripienem. Výsledkem jsou tři fascinující tváře Bachovy hudby, v nichž není
žádných vad na kráse.
 |
| Xenia Löffler (c) Daniel Maria Deuter |
Ovšem
není to jen výtečně provedená partitura, co zdobí toto album, je to především
její rozeznění. Xenia Löffler je v něm nadpozemsky dokonalá, a kdyby to
šlo, udělila bych jí za něj všechny myslitelné hudební ceny. Její hra je totiž
naprosto přirozená, lehounká, svěží jako vánek, perlivě jiskřivá, něžná, zároveň
zcela logická a přesná. Je podivuhodné, jaké dynamické odstíny dokáže Löffler
vykouzlit na jeden dech, jak umně odlišuje ostřejší tóny od měkkých, jak skrze svůj
nástroj „mluví“ a jak dobře ví, kdy udělat pomlku, tečku, otazník nebo
vykřičník, kdy se usmát a kdy třeba zavzlykat. Jedná se o natolik ukázkovou
interpretaci sólového partu, že bych doporučila nejen hráčům na dřevěné dechové
nástroje (i moderní!), aby si ji poslechli.
To
vše se děje nejen v úplném souznění s autorem, ale též
s ostatními hráči, kteří se sólistkou vedou skutečný, plně soustředěný dialog,
v němž není slabých míst. V Koncertu A dur obzvlášť vyniká houslistka
a koncertní mistr souboru Helena
Zemanová, jejíž nástroj nádherně „zpívá“, výtečný je i fagotista Györgyi Farkás, Václav Luks u cembala a
skupinu sólistů obohacuje také hra Vittoria
Ghielmiho na violu da gamba, violisty Michala
Duška a jako vždy skvělého violoncellisty Libora Maška.
 |
| Anna Prohaska (c) Harald Hoffmann |
Václav
Luks doplnil instrumentální koncerty dvěma Bachovými kantátami, k nimž přizval
sopranistku Annu Prohaska. Vzhledem
k tomu, jak se tento dirigent, cembalista a badatel v jedné osobě
staví k interpretaci vokálních děl, není tato volba překvapením. Anna
Prohaska je umělkyně, která se umí vcítit do textu a nebojí se ho prožít.
Kantáty Ich bin vergnügt mit meinem
Blücke BWV 84 (Jsem spokojen se svým
štěstím) a Falsche Welt, dir trau ich
nicht! BWV 52 (Falešný světe, tobě
nevěřím!) přesně tohle potřebují. Snad ani na okamžik nemůže posluchač
„vypnout“ a nechat se pouze unášet hudbou, protože pěvkyně neustále doráží na
jeho sluch silně emocionálními slovy o radosti, naději a věrnosti, jež dává
Bůh. Prohaska disponuje zdravým, čistým hlasem a technikou, jež jí umožňuje
s málem dosáhnout mnohého, její ozdoby jsou brilantní, hloubky znělé, jen
výšky místy poněkud užší a v rychlých pasážích se párkrát ozve nepěkný,
pro mě skoro až nepříjemný tón, jenž pak zase pěvkyně vyváží hřejivě hebkými
plochami. Přesto, ačkoli pěvkyně na sobě od svého prvního CD hodně zapracovala,
hlas jí dozrál a dnes je přesvědčivá v hudbě Vivaldiho, Händela nebo W. A.
Mozarta, v Bachovi má, troufám si říci, ještě trochu rezervy.
Zajímavé a zároveň pojivé hlasy si
vybírá Luks i do svého sboru Collegium
Vocale 1704, jenž zní tak dobře také díky jménům, jako je Ivana Brouková, Marta Fadljevičová nebo Daniela
Čermáková.
Jak
už jsme u Václava Lukse zvyklí, jeho interpretační pojetí je emocionálně
vypjaté, efektní, a tím pádem strhující. Ačkoli to Bachova hudba podle mého
názoru tolik nepotřebuje, Luks jí zde dodává obrovskou živelnost, energii, téměř
živočišnost a je ve svém názoru stoprocentně přesvědčivý. Obdivuhodné je, nakolik
se tyto emoce přenášejí skrze hudební záznam, a jak je všichni hudebníci
vynášejí na povrch, aniž by se jimi sami nechali strhnout. I to je důkaz
kvality.
Bylo
by chybou opomenout na tomto místě zvukové mistry Jiřího Gemrota s Alešem
Dvořákem, díky nimž vyzní například hra orchestru do nejjemnějších nuancí,
od rozechvělých pianissim, jež by mu mohli mnozí závidět, až po plná forte. Domácí
posluchače jistě navíc potěší, že je booklet vybaven i českou verzí včetně
překladu textu kantát.
Xenia
Löffler – hoboj, Anna Prohaska – soprán, Collegium 1704, Collegium Vocale 1704,
Václav Luks. Text: A, F, N, Č. Nahráno: 7, 11/2017, Kostel sv. Anny, Studio
Domovina (BWV 1061), Praha. Vydáno: 2018. TT: 67:37. 1 CD Accent ACC 24347.
Publikováno s laskavým svolením časopisu Harmonie
