Antonín Rejcha na své znovuobjevení stále čeká. Nepomohlo ani výročí
Je škoda, že čeští pořadatelé více
méně ignorovali 250. výročí narození Antonína Rejchy. Rok 2020 patřil oprávněně
Beethovenovi, jelikož se ale oba skladatelé narodili v roce 1770, navíc se
osobně znali a vzájemně inspirovali, mohl to být zčásti i rok
rejchovsko-beethovenský.
Nakonec byl rok 2020 časem
covidu, a tak nás promarněná příležitost nemusela tolik mrzet. Nelze ale říct,
že by to pak Rejchovi tuzemský koncertní provoz výrazně vynahradil. Nebýt toho,
že se skladatele ujal dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš, zasadil se o
uvedení a natočení kantáty Lenora, jakož i realizaci české premiéry Rejchova
monumentálního Umění variace op. 52 pro sólový klavír, nezbylo by z oslav nic.
Je s podivem, že nikoho dosud
nenapadlo uspořádat například koncert s programovou linkou Haydn (vzor a mentor) – Rejcha – Beethoven (nebo mi to není známo). Kupříkladu Haydnovy klavírní sonáty slýcháme na předních
českých pódiích málo (chyba!), Beethovena posluchači milují a Rejcha by dodal
patřičné „koření“, protože ho skoro neznáme. Byl by spíš hřebíčkem, bobkovým
listem, štípal by nás v nose nebo snad pošimral chuťové pohárky? Zatím se
zdá, že se to při živém koncertě nedozvíme.
Větší zájem projevila o ve Francii naturalizovaného hudebníka muzikologická obec. Velvyslanectví ČR v Paříži iniciovalo v roce 2020 mezinárodní projekt Antonín Rejcha vizionář, z něhož vzešly dvě vědecké konference, koncert a z pandemických důvodů pouze virtuální výstava Antonín Rejcha znovunalezený, na níž spolupracovala Moravská zemská knihovna v Brně s Francouzskou národní knihovnou. Výstupem je česko-francouzský katalog, dostupný v online verzi.
Je to všechno moc pěkné, jenže zapsaná hudba potřebuje, aby ji někdo rozezněl, a tomu se u Rejchy zatím český koncertní provoz spíše vyhýbá.
Musíme se spokojit s nahrávkami, jichž naopak od roku 2019 přibylo a které určitě stojí za pozornost:
Komentáře
Okomentovat