Výšlap

(c) Dina Snejdarova

Stalo se to vloni. Naše starší dítko mladšího školního věku si usmyslelo, že překoná sebe sama a podstoupí výpravu o délce 19 km, do výšky 1424 m. Získat pro tento nápad jednoho z rodičů bylo snadné, a tak se v manželově doprovodu uskutečnila navzdory chladu, mlze a mrholení dobrodružná cesta vzhůru. Ačkoli nahoře na hoře neviděli nic, stejně to bylo vítězství.
Letos dcerka nelenila a s nakažlivým entuziasmem dlouho dopředu básnila o zvonku vousatém, lánech vřesu, tunách borůvčí, čiré vodě... Chtěla si to zopakovat a já, přestože nejsem žádný velký chodec, nemohla odolat. Ostatně, jak říká náš kamarád profesionální turista, do 10 km je to jen vycházka. Teprve až sejdeme dolů, můžeme mluvit o výletu. (Na túru zapomeňme, ta je nad dvacet.) Vyhlédly jsme si teplý, téměř bezoblačný den. Nespěchaly jsme. Řeka byla toho rána obzvlášť krásná, chlad i ticho lesa osvěžující.


(c) Dina Snejdarova
(c) Dina Snejdarova

Pečlivě jsme pročítaly tabule naučné stezky, malá foto-dokumentaristka se činila, seč mohla, a já se jako vždy snažila z velkého množství informací zapamatovat alespoň něco. S tím je vždycky potíž. Jak dojde na věty o geomorfologickém vývoji, vybaví se mi odpudivé plastové modely z hodin zeměpisu a mozek se automaticky vypíná, jak dojde na popis místní flory a fauny, nadšeně se rozhlížím a nenajdu ani nevidím většinou nic. Ani tady jsme nedopadly lépe. Květiny byly zřejmě po odkvětu nebo rostly mimo značené turistické trasy, kam se v národní přírodní rezervaci nesmí, vzácné kapradiny ani mech jsme jakožto zcela laické botaničky neidentifikovaly. Netopýři i noční ptáci spali, datlové jsou příliš plaší a hlodavci zahrabaní. Na muflony či kamzíky jsem si ani netroufla pomyslet.

Prvních 4,5 km jsme ušly jakoby nic, ovšem pak se cesta rozdvojila a já nevěřícně zírala na strmý úhyb vpravo. Ano, bylo to tak, na rozkošném smrčku nám v ústrety svítila „naše“ žlutá.
(c) Dina Snejdarova
To byl náš směr a já věděla, že s mými mírami 90-60-90 (záda 90 let, kyčle 60 let, kolena 90 let) se tělo druhý den výrazně ohlásí. Zimní, lehčí variantu, jsme jednohlasně zavrhly, přece se nevzdáme. Čekalo nás 5,5 km pěkného stoupání. Pro povzbuzení k nám přilétlo slunéčko sedmitečné, jako malované, sentimentální to vzpomínka na dětství, kdy jsme ještě neznali žádné asijské vetřelce, za odměnu jsme před vrcholem narazily na jednu malou krasavici a hejno krkavců. Návnadou byl nádherný výhled.

(c) Dina Snejdarova
(c) Dina Snejdarova

(c) Dina Snejdarova
 
Těsně před vrcholem jsme se osvěžily vodou z pramene, a pak už nás čekaly lány vřesu, krásné scenérie a hlavně dobrý pocit, že jsme to zvládly.
(c) Dina Snejdarova
(c) Dina Snejdarova

(c) Dina Snejdarova
 
Cestou zpět jsme trochu bloudily (navzdory manželově několikerému připomenutí, že ta odbočka na most je opravdu špatně vidět), trochu jsme se brodily, hodně si povídaly a vzpomněly si i na Marii, jejíž nanebevzetí se ten den slavilo.
 
(c) Dina Snejdarova


(c) Dina Snejdarova


(c) Dina Snejdarova
 

 

 

Komentáře

Oblíbené příspěvky