Šťastné vkročení do nového světa v České filharmonii

Marko Ivanović (c)Petra Hajská

Vzdělávání publika od předškoláků po dospělé se Česká filharmonie (ČF) věnuje poměrně intenzivně a nabízí v tomto směru posluchačům širokou škálu výběru. K nabídce pro školy patřil donedávna i program Čtyři kroky do nového světa, jehož protagonisty jsou dirigent a skladatel Marko Ivanović s muzikologem a vedoucím edukativních projektů ČF Petrem Kadlecem. Po úspěšném „testovacím kole“ v loňské sezoně byl program včleněn také do abonentní řady jako samostatný večerní cyklus sezony letošní. Počítá se v něm s aktivní spoluúčastí posluchačů, smyslem pro humor a pochopitelně touhou něco se dozvědět. Není však třeba obávat se nějakého kolektivistického násilí, ani vystoupení s puncem cirkusáctví. Moderátorům se daří vykouzlit na pódiu uvolněnou atmosféru, inteligentní humor, jehož se nám v médiích dostává poskrovnu, přirozeně si „nahrávat“ a zároveň posluchačům skladby rozkrývat před očima.

Úhlů a cest, jak to vše udělat, je pochopitelně mnoho, tandem Ivanović-Kadlec se snaží sdělit základní informace, vést publikum k přemýšlení, zapojit či vyburcovat jeho hudební představivost, trochu pobavit, trochu vzdělat v hudební terminologii a přidat též osobní rozměr. Tento koktejl se jim po více než desetileté spolupráci daří míchat zcela přirozeně, není v tom křeč, není to divadlo, ani suchá přednáška. A hlavně, celé je to skutečně o hudbě, nikoli o poučování.

Za svůj první krok zvolili průvodci večera Biblické písně op. 99 B185 a Te Deum op. 103 B176 Antonína Dvořáka. V podání České studentské filharmonie, sopranistky Pavly Vykopalové, barytonisty Romana Janála, který zastoupil původně avizovaného Richarda Nováka, a tří sborů (Pěvecký sbor Pražské konzervatoře, Smíšený sbor Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Musica Oeconomica Pragensis), jsme nahlédli do útrob jazykových pojmů Bible kralické, hudebních vyjádření nálad, do podstaty, čili ducha této konkrétní Dvořákovy hudby, jíž je pochopitelně osobní vztah k Bohu, a v ukázkách jsme si mohli všimnout detailů, které bychom jinak v záplavě vokálně-instrumentálních barev zřejmě zcela minuli. Přidanou hodnotou zvlášť pro ty, kteří se již v tématu orientují, byla osobní vyznání ke skladbám z úst sólistů, jež byla skutečně niterná. Dirigenta Ivanoviće muselo potěšit, že jeho autorskou melodii pro sbor identifikovala většina sálu jako melodii Dvořákovu, posluchači byli jistě polichoceni obohacením o mnoho nečekaných detailů.

Z interpretace všech zúčastněných hudebníků čišela vroucnost, oddanost a snaha vykreslit všechny tóny Dvořákovy hudby co nejpřesvědčivěji. Mezi pódiem a auditoriem vzniklo pro ten večer zvláštní pouto. Všichni jsme byli na jedné lodi, již jako by kormidloval sám Dvořák. A ve sboru na varhanní empoře na nás dohlíželi zleva jedna mořská víla, zprava Johannes Brahms…

© Dina Šnejdarová

 

Rozhovor s Marko Ivanovićem o Čtyřech krocích v internetovém magazínu ČF.