Petr Eben: Faust. Irena Chřibková

Irena Chřibková, titulární varhanice pražské baziliky sv. Jakuba, se věnuje interpretaci skladeb Petra Ebena více než pětadvacet let. V české premiéře uvedla jeho Čtyři biblické tance pro varhany a dva tanečníky a rozsáhlé dílo Labyrint světa a ráj srdce pro varhany a recitátora, v jejím provedení zazněla Ebenova hudba ze svatojakubského kůru i při slavnostním rozloučení s tímto autorem na podzim roku 2007. Loňskou řadu festivalu Svatojakubský podzim věnovala Chřibková 10. výročí úmrtí tohoto autora a téměř na den přesně představila posluchačům nový snímek s Ebenovou hudbou. Rozsáhlý varhanní cyklus Faust o délce skoro padesáti minut je tu rozšířen podle skladatelových zápisů o recitaci úryvků z Goetha v překladu Otokara Fischera. V této podobě vychází skladba ve světové premiéře.

Alfred Strejček (c) Svatojakubský podzim/Zdeněk Chrapek

Eben se komplikovanému tématu Fausta věnoval nejprve v 70. letech, kdy psal scénickou hudbu ke Goethově dramatu na objednávku vídeňského Burgtheateru (v režii Otomara Krejči). V letech 1979-1980 vystavěl z motivického materiálu této hudby varhanní cyklus, v němž se rozhodl představit varhany nejenom v obvyklé vážné poloze, ale směle jim v některých částech svěřil také úlohu karikatury a živočišné přízemnosti. Věčný svár dobra a zla, odehrávající se v lidském nitru, se promítá do nebesky čistých chorálních citací, něžných tónů, vyšších, křehkých rejstříků nebo vyzývavých, rozpustilých, skoro až rozšklebených barev temnoty. Autor postupně dává nahlédnout až tam, kam se málokdo z nás odváží pohlédnout. Nikdy sice nejde tak tvrdě na dřeň jako třeba Gustav Mahler a přináší naději, přesto ale nejednou člověka u téhle skladby poněkud zamrazí.

Irena Chřibková zde opět dokázala, že patří k evropské varhanní špičce a že je pro skladby Petra Ebena ideální interpretkou. Její projev je pregnantní, muzikální, po všech stránkách jistý. Respektuje autora, ctí jeho výrazové i rejstříkové požadavky, dokáže vyhovět akustice a z obřích svatojakubských varhan vytáhnout jen to nejlepší. Podařilo se jí proniknout do onoho tajemství interpretace, v níž je skladatel na prvním místě a jeho interpret se mu sám stává nástrojem komunikace s posluchačem, aniž by popíral sám sebe. Kdo tohle objeví, má, zejména sám před sebou, vyhráno.

Mistrná recitace Alfreda Strejčka a Hany Benešové celý dojem umocňuje, k úplné dokonalosti bych si ale přece jen představovala buď rozšíření o další recitátory, kteří se ujmou alespoň rolí andělů a Mefista, nebo angažování vedle herecky expresivní Benešové stejně herecky expresivního mužského herce. Nicméně Strejčkův pokorný a vznešený přístup snímku také sluší.

 

Hana Benešová (c) Svatojakuský podzim/Zdeněk Chrapek

Delší poznámku mám k doprovodnému textu, v němž měla podle mě naše přední „ebenoložka“ Kateřina Vondrovicová dostat větší prostor pro popis skladby a okomentování textových úryvků, aby se posluchači lépe zorientovali (alespoň se všemi odkazy na chorál). Lépe to vyřešil label Hyperion (CDA67195), který zestručnil životopis autora a v textu o skladbě ocitoval autorova slova (snímek vyšel ještě za Ebenova života) včetně notových ukázek, což by tak povolaná autorka jistě zvládla na stejně vysoké úrovni. Navíc v textu zcela chybí informace, že uvedení díla spolu s recitací se zde děje ve světové premiéře. Dozvíme se to pouze v anotaci k nahrávce na webu. U tak výtečné nahrávky je to škoda.

Publikováno s laskavým svolením časopisu Harmonie.
www.casopisharmonie.cz