Jana Semerádová: Zelenkovy Lamentace jsou jako duchovní opera


                                                

(c) Petra Hajská

 


Supraphon pokračuje v mapování díla významného barokního skladatele Jana Dismase Zelenky (1679-1745), rodáka z Louňovic pod Blaníkem, který přibližně ve třiceti letech spojil svůj profesní život s drážďanským dvorem Augusta II. Silného a vytvořil zde díla blízká svou originalitou i působivostí skladbám J. S. Bacha. Snad v žádné učebnici hudebních dějin nechybí alespoň zmínka o tom, že Zelenka napsal alegorickou hru o životě sv. Václava Sub olea pacis et palma virtutis k příležitosti korunovace Karla VI. českým králem (skladba byla provedena r. 1723 v pražském Klementinu). Ovšem Zelenkovou doménou byla především hudba duchovní: mše, rekviem, oratoria, žalmy, hymny, Te Deum, Magnificat, responsoria,  lamentace... Z kompozic určených k provozování během předvelikonočního Svatého týdne zrealizoval Supraphon velkopáteční Sepolkra (SU 4068-2) a Responsoria (SU 3806-2), letos na podzim k nim přidal Lamentace proroka Jeremiáše (Lamentatio Jeremiae Prophatae). Jejich provedení se ujal soubor Collegium Marianum pod vedením umělecké vedoucí Jany Semerádové. Jsem ráda, že i přes Janinu obrovskou časovou vytíženost se podařilo zrealizovat následující rozhovor. 
 
Kdo inicioval vznik této nahrávky?
Zelenkovy Lamentace jsem vždycky toužila natočit na CD, na repertoáru je máme už deset let, a nabídku nahrát je pro Supraphon jsem přijala bez váhání. Zelenkovy Lamentace patří k tomu nejlepšímu z jeho tvorby a po naší sbírce nahrávek znovuobjevených českých autorů nebo zapomenuté hudby jsem natočení Zelenkových známějších skladeb brala jako velkou výzvu.
 
Co bys řekla k výběru sólistů?
Okamžitě jsem věděla, s kým chci natáčet: oslovili jsme Tomáše Krále, který s námi spolupracuje řadu let a z něhož se během té doby stal barytonista světového formátu. Není mnoho zpěváků jako Tomáš, kteří dokážou tak pravdivě a s naprostou samozřejmostí zazpívat Zelenkovu hudbu. Nestačí totiž dokonale zpívat, ale je třeba mít cit pro latinu a znát rétoriku, v níž Zelenka tolik vynikal. Na snímku se dále představí špičkový kontratenorista Damien Guillon a rakouský tenorista Daniel Johannsen. Jejich podání Zelenky je stejně niterné jako výmluvné.
 
Na desce zní lamentace pro středu až pátek Svatého týdne. Co Bílá sobota?
Zelenka napsal lamentace ke všem třem dnům tridua, ale buď nestihl, nechtěl, chybějí (nezachovaly se) lamentace třetí. Lamentace byly provedeny na první matutina Zeleného Čtvrtku,Velkého Pátku a Bílé Soboty spolu s responsorii, chorály a lekcemi. Zelenka nenapsal kompletní sestavu devíti lamentací, ale místo tří jen dvě na určený den. Otázkou zůstává, kdo napsal hudbu ke třetím lamentacím, je možné, že se zpívaly polyfonní lamentace od nějakého staršího skladatele, nebo byly provedeny chorálně. To nás přivedlo k myšlence doplnit lamentace tak, aby se na nahrávce objevily rovněž zbylé tři, a poněvadž Damien Guillon a Tomáš Král jsou také zkušení choralisté, zvolili jsme lamentace chorální.    
 
Pokud se nahrávají nebo koncertně předvádějí skladby určené k liturgii, jsou vždy vytržené z tohoto kontextu. Dnes už se nad tím nepozastavujeme, ale přece jen, máš nějaké doporučení pro posluchače, jak tyto skladby poslouchat, když nezní během liturgie?
Pro mne je samozřejmě ideální hrát barokní hudbu v prostorech, které svou akustikou a estetickým dojmem odpovídají danému programu. Provedení v příslušném kostele nebo sále přispěje k vyniknutí specifických vlastností barokních nástrojů (např. velké sály, koncipované pro symfonická tělesa, historickým nástrojům nikdy moc nepřály. Nicméně, poměrně často se právě v obrovských síních pořádají koncerty barokní hudby). Příležitost, k níž byla skladba napsaná, je neméně důležitým aspektem. Ovšem ta se rekonstruuje hůř, a přitom ukáže mnohé souvislosti. Pokud tedy nemůžeme provádět lamentace na každý den tridua nebo sepolkra s veškerou velkopáteční ceremonií, kterou by ani ten nejzapálenější posluchač pro svou neúměrnou délku nejspíš nevydržel, alespoň se na nějaký čas ponoříme do studia dobových zvyklostí a v případě duchovní hudby se seznamujeme s tehdejší podobou liturgie, jejíž nedílnou součástí byla hudba. Nemyslím si však, že bychom si nemohli pouštět v létě v autě Zelenkovy Lamentace nebo při vykrajování cukroví Sehlingovi vánoční pastorely. Vymoženosti dnešní doby nijak neruší kouzlo hudby minulosti.
 
Pamatuješ si, kdy tě začalo Zelenkovo dílo zajímat?
Zelenkova hudba mne fascinovala dávno předtím, než jsem začala hrát na barokní flétnu. Dráhu barokní flétnistky jsem příznačně začala koncertem, na němž jsme hráli jeho oratorium… Bavilo mne přepisovat Zelenkovy autografy, např. Alma redemptoris mater, Salve Regina. Občas to byla dřina, z ortografie by dostal nedostatečnou, ale cítila jsem se tak blíž jeho hudbě, skrze rukopis poznávala jeho styl a hudební vyjadřování textu. A často jsem jeho tvorbu stavěla do konfrontace s českými a drážďanskými autory. Vycházel mi pak dost zajímavý obrázek o tehdejší hudební produkci. Nahrávky Zelenkových Sepolker a Lamentací byly rovněž plody mého dlouhodobého bádání a objevování pozapomenutých pokladů české hudby.
 
Souhlasíš s tvrzením, že Zelenka je katolický protipól Bacha?
Ano. I když mají jiný hudební jazyk. Ve své době nepatřili k mainstreamovým skladatelům. V jednom z dopisů píše Bachův syn Carl Philipp Emanuel, že jeho otec vlastnil Zelenkovy opisy a velice si ho vážil. V každém případě Zelenka se pro mimořádnou obtížnost některých skladeb vymyká domácí katolické hudební produkci. Psal tak náročné a nezřídka krkolomné pasáže, až to houslisty opravdu „bolí“. Nedělal to pro ukázání virtuozity, ale všechny tyto prostředky používal k hudebnímu vyjádření své osobité umělecké a náboženské horlivosti, pokory a zároveň monumentální oslavy Trojjediného Boha.
 
Kdybys mohla, na co by ses Zelenky zeptala?
Spoustu lidí by asi zajímal jeho osud, proč přijal jméno Dismas, co tak vážného mohl provést, že se po celý život kál (sv. Dismas neboli kající se zloděj byl podle tradice muž ukřižovaný po pravici Ježíše Krista, pozn. dš). Možná by to byl zajímavý námět pro film, ale mne by víc zajímala jeho zvuková představa. Zda-li se svým pojetím blížíme jeho ideálu a zda onen ideál odpovídal tomu, jak tehdy hudebníci hráli. Kdoví, možná byly tyto aspekty úplně vedlejší a šlo především o text a rétoriku.
Myslím, že by mu lichotilo, jakého uznání se dočkal v našem století. Obávám se však, že by se mu nemuselo líbit, kde všude jeho hudbu provádíme. Je nasnadě, že byl velmi horlivým katolíkem a skrze svou hudbu oslavoval Boha. Ale chtěla bych ho ujistit, že každým provedením jeho hudby, ať už v kostele nebo v moderním sále, jsme blíže Bohu.
 
Čím jsou ti lamentace osobně blízké?
Lamentace mne vždy uchvacovaly. Po koncertech a natáčení, kde jsem si uvědomovala každé slovo a notu, vím, že to není jen v bohatosti harmonie, ale v naprosté samozřejmosti, s jakou Zelenka propojuje text a hudbu, v niternosti ariózních částí a naléhavosti recitativů. Je to jako duchovní nadčasová opera, při níž prožíváme spolu se zpěváky Jeremiášův pláč, hlásáme jeho poselství a na konci všichni jedním hlasem zvoláme "convertere", tedy "obraťte se"! Je to stále táž touha po obrácení, po změně, po zachování naší země pro další generace. 
 

 

Komentáře

Oblíbené příspěvky