Pavel Kohout. Seger: Complete Organ Works 2

FOTO © IVANMALY.CZ 




Pavel Kohout – varhany. Text: A, F, N, Č. Nahráno: 9/2015, kostel Matky Boží před Týnem, Praha. Vydáno: 2016. TT: 78:18. 1 CD Vixen V2 – 0001.
 
Zelenka má svého Viktoru, Voříšek svou Matějovou, Jiránek Collegium Marianum, Jiří Antonín Benda Keglerovou a Josef Ferdinand Norbert Seger Pavla Kohouta. Každý skladatel potřebuje své interprety, současní autoři se jimi mohou stát občas sami, ti minulí se bez nich neobejdou. Varhaník Pavel Kohout se tvorbě Josefa Segera (pokřtěn 1716—1782) věnuje dlouhodobě, systematicky a důkladně, prakticky i teoreticky, máme tedy díky němu k dispozici nejen tuto nahrávku s mnoha novodobými premiérami, ale také notové edice Segerových varhanních skladeb (vydal je Český rozhlas). Přesto si troufám říci, že ani to by nestačilo, pokud by se interpretovi nepodařilo vdechnout této hudbě život. Tak, aby šlo nikoli o stabilizaci či informaci, nýbrž o skutečné vzkříšení.
 
Pavel Kohout realizoval nahrávku na jedinečné varhany kostela Matky Boží před Týnem, dvoumanuálový nástroj Hanse Heinricha Mundta z roku 1673, který se dochoval v původním stavu dodnes. Přesněji řečeno téměř v původním stavu, neboť v 19. století do jeho podoby zasáhl varhanář Josef Gartner tím, že přesadil varhanní skříň dozadu a nástroj přeladil o celý tón níž. Při restaurování varhan bylo toto umístění zachováno. Na každého varhaníka čeká u Týna tužší mechanika, krátká oktáva v manuálech i pedálu a lahodně znějící rejstříky včetně speciality zvané cymbelstern (cimbálová hvězdice rozeznívající malé zvonky), oblíbené zvláště v severním Německu v 16. – 18. století. Týnský nástroj nebyl však pro nahrávku vybrán pouze z těchto důvodů. Jako několikasetletý dub zde stojí v roli svědka a pramene zároveň, jelikož právě na něj Seger hrál, a to celých 47 let. Kromě toho byl i varhaníkem kostela sv. Františka Serafínského řádu křižovníků s červenou hvězdou.

Na snímek bylo zařazeno Osm toccat a fug, nahraných podle prvního tištěného vydání Daniela Gottloba Türka z roku 1793, následuje výběr varhanních skladeb z Kohoutovy edice (čtrnáct děl, z nichž v osmi případech se jedná o novodobé premiéry). Toccaty jsou spíše preludia než virtuózní sólové skladby (původně tak byly i pojmenovány, název změnil až vydavatel), vyjma náročnější Toccaty V. C dur T. 5. Za pozornost stojí zvláště fugy, v nichž Seger podle dobových svědectví exceloval, skladatelův žák Václav Pichl se zmiňuje o jeho schopnosti zaimprovizovat je dle potřeby během bohoslužeb. K tomu připojme, že Charles Burney označil Segera za nejlepšího varhaníka ve městě. Nelze se tomu divit. V kompozičních postupech se odráží autorova nápaditost, důmyslné zapracování vlivů italské hudby, vynalézavé užití chromatiky a v neposlední řadě mistrná znalost svého nástroje.

Ta se týká i Pavla Kohouta, vyzrálého interpreta, u něhož se nadšení spojuje se znalostmi a hudební inteligencí. Jeho výhodou je absolvování kvalitního školení u mistrů Jacquese van Oortmersena, Haralda Vogela nebo Petera van Dijcka, na něž navázal vlastním houževnatým studiem. Díky tomu jsou Segerovy skladby citlivě registrovány (na cymbelstern dojde v pastorální Toccatě VIII, jejíž fuga zpracovává melodii písně Narodil se Kristus Pán), pečlivě artikulovány a dramaturgicky vystavěny tak, aby měl celý snímek tu správnou gradační linku, vnitřní tempo a klidný dech. Nebyl to snadný úkol, protože tato hudba není na první poslech efektní ve smyslu virtuozity a hráčské ekvilibristiky. Proto si Kohoutova interpretace zaslouží vysoké hodnocení, protože se mu skutečně podařilo Segerovo dílo vynést na světlo ve velmi přitažlivé podobě a ve skvělé formě. Doporučuji vyposlechnout si CD obzvlášť soustředěně, aby člověku neunikly žádné detaily a drobnůstky, jež skladatel do své hudby vložil a jež se interpretovi daří zvýraznit.
Pavel Kohout touto deskou navazuje na CD převážně Segerových děl The Baroque Golden Age (Editions Hortus) a vzdává tím hold skladateli, jehož jméno nám v toku času poněkud vybledlo a jež si zaslouží být připomínáno. Nezapomínejme, že právě on byl učitelem mnoha významných hudebníků 18. století včetně Josefa Myslivečka, Jana Evangelisty Koželuha či Jiřího Ignáce Linky. Vracíme-li se k úvodní otázce, zda se Pavlu Kohoutovi podařilo Segerovo dílo skutečně oživit, pak vězme, že ano. Sluší se ještě dodat, že autorem výborného doprovodného textu k nahrávce je velký znalec Segerova varhanního díla Jan Hora.
Publikováno s laskavým svolením časopisu Harmonie. 










Komentáře

Oblíbené příspěvky