Bachovská diva Angela Hewitt

(c) Keith Saunders

Kanadská pianistka Angela Hewitt přijela po dvou letech znovu do Prahy předat své bachovské poselství. Prosincový večer Bachových partit v cyklu FOK Světová klavírní tvorba, jež byly skvěle tónově i charakterově seřazeny (zakončeny triumfální tóninou D dur) potvrdily, že tato interpretka patří v současné době k absolutní špičce.

Bachovu hudbu má promyšlenou do „morku“ té nejposlednější noty, z polyfonního přediva dokáže vytáhnout hlasy tak jako asi nikdo před ní. Dirigentsky provádí posluchače všemi úskalími, zákrutami a zátočinami každé skladby, s artikulací si pohrává zcela dětsky a nenuceně, pedál, zvláště ten levý, používá jen v nejnutnějším případě (její pianissima zní i bez použití pedálu zcela snově). Díky hře téhle pianistky dostává polyfonie smysl, kosmický řád a Bachovo božství k nám pak promlouvá v plné síle. Ačkoli má mnoho posluchačů pocit, že tyto skladby slyšelo již tisíckrát, tato pianistka umí vždy překvapit nějakou roztomilou artikulační drobnůstkou. Myslím, že nikdo lepší než Angela Hewitt a András Schiff nám v současné době Bacha na klavír nezahraje. Oba jsou s ním natolik osobně spjati, že jsou ve svých projevech, každý jinak, nepřekonatelní. Jejich Bach je zkrátka neodolatelný. 

Škoda jen, že nebylo možné, abychom tuto pianistku slyšeli hrát na její oblíbenou značku Fazioli, jejíž model stojí v Sukově síni. Byl by to ještě jiný zvukový a barevný dojem. K tomu je třeba vyhledat Hewittiny nahrávky.

                                            

© Dina Šnejdarová