sobota 7. června 2014

CD tipy 1

V téhle rubrice se pokusím pravidelně uvádět tipy - nikoli recenze - na nové či novější desky (někdy i DVD) klasické hudby. Samozřejmě zcela nevyváženě...



Lamento

Romina Basso, Latinitas Nostra. 1 CD, Naïve V5390.


První sólová deska mezzosopranistky Rominy Basso bude podle všeho mimořádným zážitkem. Aspoň pro toho, kdo si oblíbil její hlas tak jako já. Nemůžete si ho nevšimnout: v nízkých polohách altově sytý a temný, v divokých áriích sympaticky ohebný, nikdy zatěžkaný (veškerý dojem "tíhy" způsobuje skutečně jen barva hlasu). Své kvality prokázala Romina Basso především na vivaldiovských nahrávkách, nyní předkládá interpretačně obtížné barokní "lamentační" skladby.
Lamentace byly důležitou součástí evropské literatury a při hledání cest od renesanční polyfonie k jednohlasým skladbám se italským tvůrcům báječně hodily. Kde jinde než v textech plných lítosti, žalu a nářku hledat východiska pro hudbu, která má pohnout srdcem posluchače a vyvolat u něj co nejsilnější emoce?
Díky tomu vzniklo slavné Lamento d'Arianna Claudia Monteverdiho, nejvýznamnějšího skladatele přelomu 16. a 17. st. Jeho dílo se stalo vzorem mj. Luigimu Rossimu (byl považován za ideálního Monteverdiho nástupce) a hlavnímu římskému autorovi poloviny 17. st. Giaccomu Carissimimu. V obou případech se jedná o ukázku tzv. politických lamentací: u Rossiho naříká švédská královna Marie Eleonora Braniborská nad smrtí svého manžela a krále Gustava Adolfa (Lamento de la regina di Suezia), u Carissimiho je oplakávána královna Marie Stuartovna (Lamento in morte di Maria Stuarda). K Rossiho skladbě se váže i Squarciato appena avea neapolského Francesca Provenzale, jediné veselé dílo nahrávky. Provenzale zde totiž vtipně až cynicky paroduje Rossiho vážnou lamentaci a vkládá do textu rozverné neapolské taneční písničky. Aby byl popis úplný, dodám, že na snímek byla zařazena také skladba Lagrime mie pěvkyně a skladatelky 17. st. Barbary Strozzi. Od hudby na tomto CD nelze čekat nic ve stylu Vivaldiho či Händela, tedy poměrně stručné recitativy a pravidelně stavěné árie. Tady jsme svědky stylového přerodu, dlouhých, emocionálně vypjatých recitativů, árií s prudkými rytmickými změnami, uslyšíme, na co vlastně hudebníci vrcholného baroka navazovali.

Rominu Basso doprovází řecký ansámbl Latinitas Nostra (v obsazení Theodoros Kitsos - theorba a barokní kytara, Andreas Linos - basová gamba, Markellos Chryssicos - varhany, cembalo), s nímž sólistka spolupracovala už v roce 2011 při uvedení Monteverdiho opery L'incoronazione di Poppea v Athénách. Členové souboru se více představí ve dvou instrumentálních skladbách dalších hudebních hvězd: zazní Toccata seconda arpeggiata J.H. Kapsbergera (slavný hráč na loutnu, therobu a chitarrone) a Capriccio IX di durezze G. Frescobaldiho (zcela zásadní autor hudby pro klávesové nástroje pozdní renesance a raného baroka).




Carl Philipp Emanuel Bach
Magnificat
Elizabeth Watts, Wiebke Lehmkuhl, Lothar Odinius, Markus Eiche, RIAS Kammerchor, Akademie für Alte Musik Berlin,Hans-Christoph Rademann. 1 CD / Download, Harmonia Mundi, HMC902167.
 
Akademie für Alte Musik Berlin neboli Akamus mě skoro vždycky potěší. Desek nepočítaně, jedna lepší než druhá. Nahrávka s názvem Magnificat vyšla k 300. výročí narození C. Ph. E. Bacha a její program je identický s charitativním koncertem, který se uskutečnil pod skladatelovým vedením r. 1786 v Hamburku: Symfonie D dur Wq 183/1, Heilig ist Gott Wq 217 a Magnificat Wq 215.
C. Ph. E. Bach byl významným skladatelem protestantského Německa 2. pol. 18. st., excelentní cembalista a pedagog, inovátor, originální tvůrce. Koho by nelákalo poslechnout si od něj cokoli... Neméně přitažlivý je i výběr sólistů (pro mě především sopranistka Elizabeth Watts).

Ukázky zde:
http://www.harmoniamundi.com/#/albums?view=playlists&id=1936


Prayer
V
oice & Organ
Magdalena Kožená, Christian Schmitt. 1 CD / Download, Deutsche Grammophon 0289 479 2067 0
 
Myslím, že mezzosopranistka Magdalena Kožená s novou deskou opět zaboduje. Jednak na ní může předvést širokou škálu svých komorních výrazových prostředků, jednak varhany jako doprovod mohou jejímu hlasu poskytnout mnoho barevných nauancí (většinou se jedná o transkripce). Stylové rozpětí je od 17. (Henry Purcell) po 20. st. (Maurice Duruflé), nechybí J. S. Bach, klasikové písně jako Franz Schubert a Hugo Wolf, populární Agnus Dei G. Bizeta, Ravelův Kaddisch, k méně známým písním patří Verdiho Ave Maria. Celkem 22 tracků, z nichž si lze vybrat ty nejmilejší kousky a zakoupit přes iTunes.


2x Bejun Mehta

Georg Friedrich Händel
Orlando
Bejun Mehta, Sophie Karthäuser, Kristina Hammarström, Sunhae Im, Konstantin Wolff, B'Rock Orchestra, René Jacobs. 2 CDs / Download, Deutsche Grammophon 0289 479 2199 8.

Kontratenorista Bejun Mehta má, dalo by se říci, Händela v malíčku. Vystupuje na nahrávkách oper Agrippina, Giulio Cesare a Rinaldo (zde pouze 3 tracky), na DVD oratorií Mesiáš, Theodora a Belsazar a jeho velmi úspěšná sólová deska Ombra cara obsahuje Händelovy árie. Pěvecky i herecky (nominace na cenu Laurence Oliviera) patří jednoznačně do první ligy. V opeře Orlando (HWV 31) má možnost projevit obojí, a to ve značné míře. Händel se zde totiž poprvé pokusil vykreslit hudbou šílenství.
O čem tedy opera je? Velký válečník a rytíř Orlando se beznadějně zamiluje do pohanské princezny Angeliky, která však miluje Medora (a on ji). Po Medorovi sice touží Dorinda, ale když pochopí, že nemá šanci, snaží se milencům pomáhat. Orlando reaguje na realitu nečekaně - místo žárlivosti a vzteku je rozpolcen myšlenkami na krvavou pomstu a sebevraždu, až postupně začne být zcela mimo smysly. Vše sleduje čaroděj Zoroastro, jemuž se nakonec podaří situaci zachránit. Orlando zasvětí svůj život hledání hrdinské slávy, jak si Zoroastro přál.
Snad ještě zajímavější postavou než Orlando je právě Zoroastro. Považuje se za předobraz Sarastra v Mozartově Kouzelné flétně a také u něj se spekuluje o souvislosti se zednáři... Každopádně v opeře funguje jako "deus ex machina" a zahajuje ji v I. dějství dramatickým monologem. Konstantin Wolff měl možnost svou roli prostudovat ještě víc než jeho kolegové (DVD Orlanda z Curyšské opery z r. 2008, řídil William Christie), na téhle desce můžeme tedy čekat dobře "uleželý" výkon.
Ani zpěvačky za pány nijak nezaostávají svými zkušenostmi s barokním repertoárem, nemluvě o dirigentovi - dříve slavném kontratenoristovi - René Jacobsovi. Tento umělec má za sebou asi 250 desek a v pozici dirigenta se zaměřuje na hudbu 16. - 18. st. Dost úspěšně, jak dokazují ocenění Grammy, Midem Classical nebo Cannes Classical. Nahrávka je také výtečnou příležitostí pro mladý a svěží - převážně belgický - orchestr B'Rock, hrající na staré nástroje.
CD vzniklo v návaznosti na scénické uvedení opery v bruselské Královské opeře v r. 2012 (záznam byl k vidění na TV Mezzo), jeho studiová podoba byla realizována v srpnu 2013.








Christoph Willibald Gluck
Orfeo ed Euridice
Bejun Mehta, Eva Liebau, Regula Mühlemann, Collegium 1704, Collegium Vocale 1704, Václav Luks, Ondřej Havelka. 1 DVD, Arthaus Musik 102184.

Tohle vypadá na velký úspěch pro tuzemské umělce a slibný příspěvek k 300. výročí narození Ch. W. Glucka (2.7. 1714). Bejun Mehta jako Orfeus v Gluckově slavné reformní opeře za doprovodu Collegia 1704, pod vedením Václava Lukse a v režii Ondřeje Havelky. Natáčelo se v Zámeckém divadle v Českém Krumlově, přičemž víc než o zachycení scénické podoby opery se jedná o její filmové zpracování.
Hudebně se dostáváme do doby, kdy opera byla sice na vrcholu, ale zároveň tak trochu v krizi. I nadále vznikala úchvatná mistrovská díla, jenže ne každý komponoval jako Händel... Recitativy sloužily především jako rychlý posun děje k árii, v níž vládla vždy jen jedna emoce a při jejímž zakončení se sólisté mohli skoro až ekvilibristicky předvést. Text jako by tím šel poněkud stranou.
Gluckovi šlo v podstatě o očištění hudby od zbytečných nánosů, které zastiňují obsah textu - recitativy propojil více s áriemi tím, že je nechal doprovázet orchestrem, árie zjednodušil. Záměrně se vrátil k počátkům tohoto žánru a pro svou první reformní operu si vybral stejné téma jako kdysi Monteverdi. (Gluckova opera však na rozdíl od Monteverdiho začíná až po smrti Euridiky.) Gluckův Orfeo byl s velkým úspěchem premiérován v roce 1762, později vznikla ještě upravená francouzská verze (premiéra 1744).
Vraťme se ale k protagonistům DVD (jde o verzi z r. 1762). Soudě podle ukázek, kromě téměř dokonalého Bejuna Mehty bude radost poslechnout si sopranistky Evu Liebau (Euridice) a vycházející hvězdu Regulu Mühlemann (Amor). Collegium 1704 i Collegium Vocale 1704 jsou dostatečně spolehlivé soubory, jen mi z ukázek neseděla filmová stylizace, do níž byl "vsazen" dirigent Václav Luks. Připomnělo mi to scény dirigujícího Toma Hulce v Amadeovi a myslím, že by bylo kruté chtít po Luksovi podobný herecký výkon. Mluvíme ale opravdu jen o ukázkách čili nedělám žádné závěry a s napětím očekávám celek. Jak se zdá, bude perfektní.

(Videa jsou ke shlédnutí na webu Bejuna Mehty.)