Projekt housenky. Akce
Zahájili jsme náš rodinný projekt. Objednali jsme si Motýlí zahrádku. Obdrželi jsme speciální síť a objednali si pět housenek babočky bodlákové. (V tu chvíli už pochopitelně máme doma dvě motýlí encyklopedie.)
Čekáme na housenky. Přesně podle návodu (byla jsem nucena číst ho několikrát denně) jsem upozornila našeho "poštovního doručovatele" na zvláštní zásilku. Trochu ho to zaskočilo, ale přijal svůj úděl s profesionálním úsměvem.
Uběhly už tři dny a balíček nikde. Začali jsme mít obavy. Opravdu je poslali? (Co na tom, že jsme dostali potvrzovací e-mail.) Neztratily se? Nepošly cestou? Manžel si ještě přisadil, že by se jim asi nelíbilo strávit víkend na poště. Znovu se vrhám na návod. Aha, mají na to až 10 pracovních dnů, aha, neposílají je z české motýlí farmy, ale ze zahraničí. Po týdnu - naštěstí jsme zrovna byli doma - housenky dorazily. Z Anglie. Letadlem. A byly už trochu větší, než jsme mysleli. V duchu děkuji, že je nemusím krmit. Stačí, že se budu bát, aby u nás přežily.
Pozorujeme housenky. Děti u nich sedí každých 5 minut. Starší dcerka neustále kontroluje teploměr. Běda, když je na něm o stupeň více nebo méně, než se píše v návodu. Je dost teplo a krabička se nesmí zarosit.
Po dvou dnech jsme se všichni zklidnili. Housenky vypadají spokojeně, na zakuklení mají prý minimálně 3 týdny, takže dost času.
Třetí den se housenky začínají chovat divně a některé lezou k víčku.
Já (starostlivě): Určitě mají hlad, chudinky.
Dcera (vyděšeně): Umřou nám!
Nakláním krabičku tak, aby se dostaly k jídlu. Housenky se mi snaží vyhovět, lezou poslušně dolů a pokoušejí se jíst. Pozorujeme je. Za chvilku opět lezou k víčku. Běžím rychle k návodu. Nic. A kuklit se přece ještě nemůžou.
Manžel (nesnáší návody): Jestli lezou k víčku, špatně se jim dýchá.
Odnášíme krabičku k oknu a litujeme ta nebohá stvoření. Na noc přemisťujeme krabičku do jiné místnosti, ta stávající se nám zdá přehřátá. Housenky - už všechny - se vytrvale drží u víčka.
Čtvrtý den. Housenky stále u víčka. Pátý den jsme to konečně pochopili. Je vedro a navzdory návodu se housenky chtějí už zakuklit. Zatočily se do "jéčka" a jsou připravené. A chtějí klid. Máme štěstí, vidíme skoro všechny při procesu kuklení. Manžel přesouvá kukly do sítě. Přesnou vzdálenost od dna odměřuje pravítkem. Musí, je pod dohledem. Proměna bude trvat 1-2 týdny.
Čekáme na housenky. Přesně podle návodu (byla jsem nucena číst ho několikrát denně) jsem upozornila našeho "poštovního doručovatele" na zvláštní zásilku. Trochu ho to zaskočilo, ale přijal svůj úděl s profesionálním úsměvem.
Uběhly už tři dny a balíček nikde. Začali jsme mít obavy. Opravdu je poslali? (Co na tom, že jsme dostali potvrzovací e-mail.) Neztratily se? Nepošly cestou? Manžel si ještě přisadil, že by se jim asi nelíbilo strávit víkend na poště. Znovu se vrhám na návod. Aha, mají na to až 10 pracovních dnů, aha, neposílají je z české motýlí farmy, ale ze zahraničí. Po týdnu - naštěstí jsme zrovna byli doma - housenky dorazily. Z Anglie. Letadlem. A byly už trochu větší, než jsme mysleli. V duchu děkuji, že je nemusím krmit. Stačí, že se budu bát, aby u nás přežily.
Pozorujeme housenky. Děti u nich sedí každých 5 minut. Starší dcerka neustále kontroluje teploměr. Běda, když je na něm o stupeň více nebo méně, než se píše v návodu. Je dost teplo a krabička se nesmí zarosit.
Po dvou dnech jsme se všichni zklidnili. Housenky vypadají spokojeně, na zakuklení mají prý minimálně 3 týdny, takže dost času.
Třetí den se housenky začínají chovat divně a některé lezou k víčku.
Já (starostlivě): Určitě mají hlad, chudinky.
Dcera (vyděšeně): Umřou nám!
Nakláním krabičku tak, aby se dostaly k jídlu. Housenky se mi snaží vyhovět, lezou poslušně dolů a pokoušejí se jíst. Pozorujeme je. Za chvilku opět lezou k víčku. Běžím rychle k návodu. Nic. A kuklit se přece ještě nemůžou.
Manžel (nesnáší návody): Jestli lezou k víčku, špatně se jim dýchá.
Odnášíme krabičku k oknu a litujeme ta nebohá stvoření. Na noc přemisťujeme krabičku do jiné místnosti, ta stávající se nám zdá přehřátá. Housenky - už všechny - se vytrvale drží u víčka.
Čtvrtý den. Housenky stále u víčka. Pátý den jsme to konečně pochopili. Je vedro a navzdory návodu se housenky chtějí už zakuklit. Zatočily se do "jéčka" a jsou připravené. A chtějí klid. Máme štěstí, vidíme skoro všechny při procesu kuklení. Manžel přesouvá kukly do sítě. Přesnou vzdálenost od dna odměřuje pravítkem. Musí, je pod dohledem. Proměna bude trvat 1-2 týdny.
Komentáře
Okomentovat